Návrat idiota

Stejně jako ve svém úspěšném autorském debutu Indiánské léto (1995) se talentovaný scenárista a režisér Saša Gedeon v Návratu idiota soustřeďuje na tragikomický labyrint citového zmatení mladých lidí. Inspiroval se titulním hrdinou knížete Lva Myškina z románu F. M. Dostojevského "Idiot". Zaujala ho postava neuvěřitelně bezelstného, „čistého“ člověka, který se vzhledem ke své nezkušenosti nedokáže orientovat ve spletitých mezilidských vztazích, v nichž se sice uplatňuje láska, ale také faleš a pokrytectví... V komorním příběhu ze současnosti, odehrávajícím se na malém městě mezi Vánocemi a Novým rokem, je tímto smutným, ale „pozitivním“ hrdinou mladík František, který se po létech strávených v blázinci ocitá ve světě, o němž vlastně nic neví. Všechno je pro něj „poprvé“. Okolí jej přijímá s despektem (a dílem i se zvědavostí) jako bytost, jež se vymyká tzv. normálním měřítkům. Cestou za vzdálenými příbuznými se setkává s dívkou Annou, později i s jejími milenci – bratry Emilem a Robertem a s její nejistou sestrou Olgou, která strávila s Emilem noc. Jen František náhodou ví o skrytých vazbách, pojících zmíněnou čtveřici. Stává se tak důležitým článkem v řetězci drobných událostí, týkajících se budoucnosti všech zúčastněných, tedy i jeho samotného. Všechny postavy jsou nějak frustrované, nešťastné, utápějí se ve svých zmatcích a bolestech, ale nedokáží svůj stav reflektovat. Proto se chovají stále stejně, opakují stejné chyby... Saša Gedeon nadále rozvíjí svou osobitou poetiku, postavenou na tradici civilního pojetí české nové vlny. V jeho smutné komedii jako by se nic nedělo. Postavy, zasazené do všedních prostředí, vedou banální dialogy. A přece je v každém okamžiku přítomno napětí, tuctová realita dostává nový rozměr. Sofistikovaně vystavěný příběh je provázen jemným humorem a odstíněnou hrou dobře vybraných představitelů. Z hlediska hereckých výkonů vévodí debutující Pavel Liška, který Františka doslova zosobnil v jeho naturální podobě.